Ahojky všichni! Jsem hodně plánovací typ holky. Dokážu si naplánovat dokonce i to, že si mám dát svačinu...to, že danou věc už pak třeba ani nesplním, je jiná věc:D. Každopádně, jelikož plánování prostě miluju, tak jsem si už někdy v březnu rozplánovala celé moje prázdniny. A jedna věc mi byla naprosto jasná...chci jít na brigádu:D. Upřímně, na začátku jsem si myslela, že to mám prostě jistý...tak co, patnáct už mi bylo, někde mě přece určitě zaměstnají. To byla moje první myšlenka:D.
Po přijímačkách na střední jsem šla rovnou do akce. Udělala jsem si životopis. Musím říct, že na něj byl opravdu žalostný pohled, protože ve svých patnácti letech moc zkušeností s prací nemám, ale tak každý začíná od nuly:D. Co se týče psaní životopisu, strašně jsem si to užívala. Já ani nevím proč, ale takovéhle věci mě fakt strašně moc baví. No a rovnou jsem se dala na vyřazovací metodu...jakou práci rozhodně nechci. No, bylo mi jasný, že nechci dělat nic moc tvůrčího, nechci mýt nádobí a nechci roznášet letáčky. A tak mě napadlo, proč bych nemohla pracovat třeba v nějakém obchodě s kosmetikou nebo s oblečením...to je něco, co je mi fakt moc blízký a baví mě to:D.
Hned ten den jsem začala rozesílat životopisy a motivační dopisy ( o webových stránkách budu mluvit až na konci:D) a jen tak ze srandy jsem je odeslala i na pozici hostesky. Protože proč ne, že jo, božeee. Já jsem ale inteligent:D.
Hned druhý den mi přišlo asi pět odpovědí. Většina zněla takhle: Děkujeme za vaši nabídku, ale hledáme někoho na celý rok...ne takhle: Bohužel jste moc mladá. Jen jedna jediná byla kladná. A hádejte jaká...hosteska.
Já jsem v tu dobu fakt nevěděla, co mám dělat. Vygooglila jsem si, co vlastně teda hosteska dělá atd. a zjistila jsem, že ideální hosteska měří minimálně 1,75 m a umí skvěle chodit na podpatcích a její úsměv ozáří všechna projíždějící auta. Bohužel, já měřím 1,60, na podpatcích jsem stála jednou v životě a můj úsměv už raději nekomentuju:D. Tudíž se mi moc ulevilo, když jsem to odmítla.
 |
| Šaty- New Yorker |
Myslela jsem si, že jsem to prostě zvorala, že jí připadám moc mladá nebo podobně. Ale! Za týden se ozvala, že mě ráda přijme:D. No já tomu nemohla uvěřit!
Tákže nakonec mi vlastně vyšel můj první "pohovor" a ze mě bude v srpnu prodejní asistentka:D. Ale pozor, já si můžu říkat prodejní asistentka, protože mě díky nízkému věku nepustí za kasu. Takže vlastně nic neprodávám:D.
Nakonec bych sem chtěla napsat pár stránek, přes které jsem hledala všechny brigády. Nakonec jsem rozeslala asi padesát životopisů a motivačních dopisů.
1. Fajn brigády - tady jsem našla práci v obchodu Next:)
2. Jobs
3. Indeed
A jinak, dneska jsem ve fastfoodu pochopila, proč by se mělo zvát na ústní pohovory i na... řekněme pozice, ve kterých tolik neuplatníte mozek:D. Třeba když se paní za kasou pokoušela česky vysvětlit anglicky mluvící slečně, jestli chce omáčku...to jsem na ní fakt zírala a říkala si, proč jí teda vůbec přijímali, když neumí anglicky a přitom pracuje v centru Prahy:D:D.
Já absolutně netuším, jestli vám tenhle článek něco dal, ale doufám, že minimálně ty webové stránky vám třeba někdy pomůžou:).
Mějte se krásně!
Příspěvky
